Náhodou jsem narazila na fotografie z představení Ženitba, do kterého jsem v roce 2010 vyráběla stovky plstěných květů, především růží, ale i leknín či fialky. Krásná a náročná práce. Stále mokré ruce. Mokré prsty se přilepí v zimě na kovovou kliku. Kousky kůže pryč. Mokré ruce. Bolí to. Sešívání květů. Rozpíchané prsty. Ale ta radost, když je vše hotovo. Ta radost, když vidím představení a své plstěné výtvory na scéně.
